AI gramotnost ve firmách se v červenci změnila. Co po vás AI Act chce teď

Na školeních se mě pravidelně někdo zeptá: „Musíme kvůli AI Actu proškolit zaměstnance?"

Ještě před několika měsíci se na tuhle otázku odpovídalo trochu obtížně. Článek 4 evropského AI Actu totiž požadoval, aby poskytovatelé a subjekty používající AI v co největší možné míře zajistili dostatečnou úroveň AI gramotnosti lidí, kteří s těmito systémy pracují.

Jenže 27. července 2026 vstoupila v platnost novela AI Actu, která právě tento článek změnila. Povinnost nezmizela, ale její formulace je dnes podstatně praktičtější.

Co to tedy znamená pro firmu, ve které zaměstnanci používají ChatGPT, Copilot, Gemini nebo jiný AI nástroj?

Co se změnilo

Původní znění článku 4 požadovalo po poskytovatelích a subjektech používajících AI systémy, aby v co největší možné míře zajistili dostatečnou úroveň AI gramotnosti svých zaměstnanců a dalších lidí, kteří s AI pracují jejich jménem.

Nové znění říká něco jiného: organizace mají přijímat opatření na podporu rozvoje AI gramotnosti.

A výslovně dodává, že po nich nelze požadovat, aby u každého jednotlivce zaručily konkrétní úroveň AI gramotnosti.

To je důležitý rozdíl. Prakticky se těžiště přesouvá od otázky:

„Dokážete prokázat, že každý zaměstnanec dosáhl určité úrovně?"

spíše k otázce:

„Udělali jste přiměřené kroky k tomu, aby lidé, kteří u vás AI používají, rozuměli jejím možnostem a rizikům?"

Evropská komise změnu shrnuje podobně: povinnost AI gramotnost podporovat zůstává, ale žádná konkrétní nebo „dostatečná" úroveň jednotlivce už předepsána není.

Co se naopak nezměnilo

AI Act stále vyžaduje, aby opatření odpovídala konkrétní situaci.

Jinou úroveň znalostí bude potřebovat člověk, který si jednou týdně nechá pomocí AI upravit formulaci e-mailu, a jinou zaměstnanec, který s její pomocí vyhodnocuje údaje o zákaznících nebo připravuje podklady pro rozhodování.

Zohlednit máte zejména zkušenosti a znalosti lidí, způsob používání konkrétního AI systému a také osoby, kterých se jeho použití může týkat.

A povinnost se týká lidí, kteří s AI skutečně pracují jménem organizace. Pokud máte například výrobní firmu s padesáti zaměstnanci a generativní AI používají pouze tři lidé v administrativě, článek 4 automaticky neznamená, že musíte stejným způsobem vzdělávat všech padesát zaměstnanců.

Mimochodem, Evropská komise výslovně řeší i poměrně běžnou situaci: pokud zaměstnanci používají ChatGPT například pro tvorbu reklamního textu nebo překlady, požadavek AI gramotnosti se na firmu vztahuje. Tito lidé by měli znát specifická rizika nástroje, například možnost vzniku chybných či smyšlených informací.

Znamená to, že musíte všechny poslat na školení?

Ne.

AI Act nepředepisuje počet hodin, osnovu, zkoušku ani povinný certifikát. Evropská komise dokonce výslovně uvádí, že neexistuje jeden povinný formát školení. Podoba opatření má odpovídat tomu, jaké AI systémy organizace používá, kdo s nimi pracuje a jaká rizika z toho vyplývají.

Může to tedy být klasické školení nebo e-learning, ale také interní workshop, praktická příručka, pravidla pro používání AI, kombinace několika krátkých aktivit nebo jiný vhodný způsob vzdělávání.

Pokud máte ve firmě člověka, který problematice rozumí, připraví interní materiál a projde jej s kolegy, může to být zcela přiměřené opatření. Neznamená to ale automaticky splnění článku 4 — vždy záleží na tom, jaké AI nástroje používáte a k čemu.

Právě to je podle mě hlavní praktická změna: nejde o sbírání certifikátů. Jde o to, aby lidé rozuměli AI natolik, kolik potřebují pro svou konkrétní práci.

Co by tedy měli zaměstnanci vědět

Evropská komise doporučuje začít několika základními otázkami: co je AI a jak přibližně funguje? Jaké AI systémy ve firmě používáme? Jaké mají možnosti a rizika? A co musí konkrétní zaměstnanec vědět, aby je používal bezpečně?

Pro běžné používání generativní AI bych praktický základ postavil na čtyřech oblastech:

Jak AI funguje a co od ní čekat — například že generuje pravděpodobnou odpověď a její výstup nemusí být pravdivý.
Jaká jsou hlavní rizika — chybné informace, zkreslení, nevhodné použití výsledků nebo přílišná důvěra v odpověď.
Jaká data do AI zadávat a nezadávat — osobní údaje, interní informace, obchodní tajemství nebo jiné citlivé podklady.
Jak výstupy kontrolovat — zejména fakta, čísla, zdroje, právní nebo odborná tvrzení a vše, co se má dostat k zákazníkovi nebo veřejnosti.

Pokud zaměstnanci AI využívají ve specifických oblastech, například v HR, zdravotnictví, vzdělávání nebo při rozhodování o lidech, měla by tomu odpovídat i hloubka jejich znalostí.

Jak doložit, že jste něco udělali

Ani tady AI Act nevyžaduje konkrétní certifikát. Evropská komise přímo uvádí, že organizace mohou vést interní záznamy o školeních nebo jiných aktivitách podporujících AI gramotnost.

V praxi bych proto doporučil jednoduchou dokumentaci: co jste zaměstnancům poskytli, koho se aktivita týkala, kdy proběhla a jaká témata jste řešili.

Pokud máte e-learning, může to být záznam o absolvování. U interního školení třeba prezenční listina a použitá prezentace. U menší firmy může stačit interní materiál doplněný záznamem o tom, kdy a s kým byl projednán.

Ne proto, že by zákon přikazoval konkrétní formulář. Ale protože pokud se vás někdo za rok zeptá, co jste pro AI gramotnost zaměstnanců skutečně udělali, budete mít rozumnou odpověď.

Kdo na to v Česku dohlíží

Dohled nad plněním článku 4 patří podle AI Actu národním orgánům dozoru nad trhem. Evropská komise uvádí, že jeho prosazování začalo na začátku srpna 2026.

V Česku se na výkon dohledu připravuje zejména Český telekomunikační úřad, který od 1. září 2026 zřídil samostatné oddělení dozoru nad umělou inteligencí. Samotný ČTÚ ale současně upozorňuje, že pro institucionální a sankční mechanismy AI Actu je potřeba česká adaptační legislativa. Proto bych dnes nepsal jednoduše „hlavním dozorovým orgánem je ČTÚ" jako definitivně uzavřenou věc.

A pozor na často uváděné pokuty 15 milionů eur nebo 3 % obratu. AI Act tyto maximální sankce stanoví pro vyjmenované typy porušení, ale článek 4 mezi nimi není. U porušení povinnosti AI gramotnosti Evropská komise odkazuje na sankce a další opatření stanovená členskými státy a zdůrazňuje, že musí být přiměřená konkrétnímu případu.

Co si z toho odnést

Povinnost zabývat se AI gramotností zaměstnanců nezmizela. Od července 2026 je ale formulována praktičtěji.

Nemusíte garantovat, že každý člověk dosáhne předepsané úrovně. Musíte ale udělat přiměřené kroky k tomu, aby lidé, kteří u vás AI používají, věděli, s čím pracují, jaká jsou rizika a jak nástroj používat bezpečně a odpovědně.

Pokud zaměstnanci používají ChatGPT nebo jinou generativní AI jen při běžné kancelářské práci, nemusíte z toho dělat půlroční vzdělávací program. Krátké praktické školení, jasná interní pravidla a základní dokumentace mohou být rozumným základem.

Pokud ale AI používáte pro citlivější nebo rizikovější úlohy, měla by tomu odpovídat i úroveň vzdělávání.

A právě v tom je podle mě hlavní smysl nové formulace článku 4: méně důrazu na formální „splnění školení", více na opatření odpovídající tomu, jak AI ve skutečnosti používáte.

Zdroje

Tento článek je informativní shrnutí, ne právní poradenství. U konkrétního případu se obraťte na právníka.